CHRÁM  Z  POPELA  ZDVIŽENÝ

PŘESUN KOSTELA

V roce 1964 byla v rámci likvidace starého Mostu a plánů na výstavbu města nového řešena vládními orgány republiky i otázka záchrany nejvýznamnějších památek původního královského města. Ministerstvem kultury byla zřízena komise, jež měla řídit a koordinovat záchranu a nové umístění vybraných památek, včetně největšího skvostu, děkanského kostela. Tehdejší Státní ústav památkové péče a ochrany přírody v Praze zpracoval ve stejném roce na základě průzkumu z hlediska historie a umělecké hodnoty studii na jeho záchranu v celkem jedenácti variantách. Ty zahrnovaly ponechání kostela na původním místě na pilotech, uhelném pilíři nebo železobetonovém rámu, rozebrání a sestavení objektu na novém místě, přesun kostela různými směry a technologiemi na několik vytipovaných míst. Každá z variant s sebou přinášela rozličná omezení z hlediska těžby a ztížení další hornické činnosti v případě ponechání kostela na původním místě, časová omezení s ohledem na nutnost transportu kostela a teprve následné dostavění koridoru ve variantě přesunu směrem k muzeu. V dalších variantách zase hrozilo nebezpečí přesunu přes území nestabilní dřívějším poddolováním, zkoumala se pracnost při rozebrání na jednotlivé části či dokonce kameny, jejich opětovné složení i snížení historické hodnoty kostela. Dalšími zvažovanými okolnostmi vedoucími k zamítnutí některých navržených řešení byla technická neproveditelnost nebo fakt, že by v případě zachování stávající polohy byl kostel na několik desetiletí v průběhu těžby uhelných zásob zcela izolován od okolí. Po zvážení veškerých okolností byla vybrána varianta přesunout celý kostel do prostoru barokního špitálu a gotického kostela sv. Ducha i za cenu odlehlosti tohoto místa od samotného nově budovaného města, od kterého jej navíc dělil dopravní koridor a vodní přivaděč.

Usneseními vlády ČSSR v letech 1970 – 1971 bylo rozhodnuto přesunout kostel na základě Studie realizovatelnosti přesunu gotického kostela v Mostě, zpracované organizací českého ministerstva kultury Transfera n. p. Byl pořízen seznam vnitřního vybavení kostela a důležitých součástí interiéru, který by se mohl přípravnými pracemi a samotným transportem poškodit, a vybudován depozitář k uložení těchto částí kostela. Současně probíhal archeologický průzkum okolí stavby a geologický průzkum trasy přesunu a místa nového umístění.  Během zpracování projektu byly uskutečněny ještě další doplňující průzkumy, např. zjištění fyzikálně-chemických vlastností historických stavebních materiálů kostela, geofyzikální průzkum základů kostela a dutin v prostoru chrámu a nejbližšího okolí, v prostoru celé trasy i na místě nového umístění. Trasa přesunu totiž vedla částečně přes starý důl Boží požehnání, zasypaný již před druhou světovou válkou, a nové stanoviště kostela se nacházelo v místě bývalého dolu Richard, který musel být teprve zasypán.

 

Kromě toho probíhala různá laboratorní vyšetření a speciální testování, např. zkoušky jízdních vlastností kol při extrémním zatížení a minimálních rychlostech či zkoušky ztužení chrámové klenby. Byly navrženy různé technologie, vedoucí ke zpevnění celého objektu. Mezi ně patřil např. nástřik epoxidovou pryskyřicí, vyzkoušený nejprve na klenbě piaristického kostela v Mostě. V roce 1972 byla rozebrána kostelní věž, neboť její zabezpečení by si vyžádalo příliš náročné úpravy a komplikace při přesunu. Poté byly zahájeny zabezpečovací práce v interiéru kostela, které spočívaly ve zpevnění klenby nástřikem a vyztužení objektu ocelovou příhradovou konstrukcí, která sevřela a zpevnila kostel, a tím pomohla rozložit celou váhu historického zdiva na jednotlivé transportní vozíky. Ta představovala 9 600 tun, celková váha kostela nakonec činila 12 000 tun. Obvod kostela jistil betonový věnec. Nejnákladnější částí přípravných prací bylo vybudování transportní dráhy. Kolejiště bylo vzhledem k velké dopravní vzdálenosti dlouhé pouze 160 metrů. Za přesunovaným kostelem bylo pak vždy demontováno a během přesunu pětkrát před kostelem namontováno na připravenou dráhu bez nutnosti přerušit transport. Pod všechny staticky důležité body bylo na vybudované kolejiště zasunuto 53 transportních vozíků, které vyrobila Škoda Plzeň. Vozíky pracovaly na principu hydrauliky, která ovládala také čtyři výložná ramena, jež měla kostel táhnout, nebo naopak případně brzdit. Práce byly řízeny počítačem, počítalo se však i s manuálním zásahem.

Mozek celé operace – velín, byl umístěn přímo v kostele. Tvořil jej prosklený přístavek na přídi kostela, přibližně 11 metrů nad kolejištěm, propojený s kostelem mnoha kilometry kabelů a hadic s kapalinou, přivádějící signály od elektromagnetických čidel, rozmístěných v kostele do řídicího počítače ve velínu a zpětně po zpracování k ovládací hydraulice. Z velínu řídili inženýři a technici z INOVY (výzkumně vývojového podniku federálního ministerstva pro technický a investiční rozvoj) posuv kostela při udržování stálé rovnováhy. Poslední částí projektu bylo vybudování nových dvoupatrových základů s konstrukcí, která kostelu na novém místě zaručovala bezpečné uložení, bez hrozby nerovnoměrného sesedání.

 

V roce 1975 se přípravné práce posunuly do své závěrečné fáze. Postupným vybouráváním zdiva a zabetonováním otvorů se u země vytvořil železobetonový pás. Při betonáži se na staré obnažené základy položil ve dvou vrstvách plech, čímž došlo k oddělení objektu od kamenných základů. Pás také umožnil vyšší zatížení a usnadnil vsunutí pomocných ocelových nosníků pod zdivo, přenášející váhu kostela do ocelové konstrukce a umožnující naložit na ni kostel. Zdvihání a nakládání celého objektu začalo 15. září 1975 a samotný přesun byl zahájen 30. září v 11 hodin 50 minut. Dráha měla obloukový půdorys a byla dlouhá 841,1 m se sklonem 12,3 promile. Kostel se po ní posunoval nepřetržitě rychlostí 1,2 až 3,2 cm za minutu. Celý transfer byl ukončen 27. října 1975 v 8 hodin 52 minuty.

 

Přesun kostela je právem zapsán do zlaté knihy Guinessových rekordů tisíciletí.

© 2018  Reklamní agentura Daniel s.r.o., www.agenturadaniel.cz